Domů Blog Skutečný příběh o chronickém hubnutí, ve kterém se možná poznáte

Skutečný příběh o chronickém hubnutí, ve kterém se možná poznáte

Lenka B., 37 let

Nikdy jsem vlastně nebyla baculka. Zároveň jsem ale nikdy nebyla dostatečně hubená, což se (a to mi leckterá čerstvá dorostenka jistě potvrdí) velmi často rovná katastrofě, bezpráví a doslova peklu na zemi. A to jako fakt! Nedostatečně útlý pas byl spolu s oplácanými (čtěte šíleně tlustými) stehny ústředním motivem mnoha mých bezesných nocí a vášnivé nenávisti vůči všem kostnatým modelkám (čtěte šťastlivkyním). A tak už někdy v sedmé třídě základní školy začala má celoživotní „hubnoucí“ anabáze.

 

První krokem k tloustnutí je začít držet hladovky

Své první hubnutí jsem oficiálně zahájila asi ve 13,5 letech vyhazujíc stravenky do požárního hydrantu (logiku v tom nehledejte!). Teď už vím, že to byla velká chyba, že nesmyslnými hladovkami jsme si jen rozladila metabolismus. V té době ale býval hlad mým nejčastějším, byť příšerně zatracovaným společníkem každého dne.

 

Hladověním se nezhubne, jen brutálně zbrzdí metabolismus

Prvopočátky mých nekončících dietních avantýr byly tedy na světě. Když na ta muka zpětně vzpomenu, projede mi tělem vlna úzkosti. Glykemka nahoru, glykemka dolů, ale i další příznaky jako ledový pot, třesavka, motání hlavy, vyčerpání a hlavně příšerný smutek či nevysvětlitelné depky byly u mě na denním pořádku. Naštěstí (nebo naneštěstí???) přicházely i viditelné výsledky, které ten úmor mému 14 letému mozečku (nic proti mladým, ale já byla ve 14 neskutečně blbounká) plně vynahrazovaly. Pár dní jsem se pak jako správné discopoupě z osmdesátek naparovala před závistivými kamarádkami napěchovaná v těsných džínách, pastelovém svetříku a frajerské čelence s návleky (štrikováno babičkou). Jenže ouha. Všeho naparování jenom do času. Chroničtí dietáři už asi vědí, co následovalo. Stačilo malé podlehnutí voňavým řízečkům, dortíku či jahodovému koktejlu a adié mé božské mrkváče! Vše bylo zpět. A dokonce i s pěkně kyprým „bonusem“!  

 

Z 56 kg na 86 kg? S hladovkou a jo-jo efekty je to hračka

A tak to pokračovalo spoustu let. Pomalinku, polehounku jsem se hladověním a následným vlčím přežíráním propracovala k… fakt se to stydím i napsat… úctyhodným 86 kilogramům při výšce 168 cm! Hrůza! S přibývajícími kily se má psychika hroutila a propadala do neskutečných hlubin a můj čím dál fanatičtější přístup k jídlu, rezignace, „pažravost“ či brakování lednice střídavě s půsty a hladovkami se odrážely ve stavech beznaděje a hlavně strachu. Co když to půjde ještě dál? Co když se to zvrhne úplně a přehoupnu se přes 100 kg?! Klouby se ozývaly, páteř bolela… No, co vám budu povídat, ocitla jsem se ve fázi, kdy jsem opravdu urgentně potřebovala odbornou pomoc, neboť sama jsem z toho začarovaného kruhu už opravdu vystoupit neuměla. Potřebovala jsem opravdovou pomoc! A světe div se, ona přišla! Stačil jeden jediný, náhodný a úplně bezmyšlenkovitý KLIK a můj život (nebo osud?) se změnil. Klikla jsem totiž na reklamu MyKETO. 

 

Kliknout na MyKETO reklamu se mi na 100 % vyplatilo

Už ani nevím, co to bylo za reklamu, kde jsem na ni kápla a je to nakonec vlastně úplně jedno. Podstatné je, že jsem se dostala tam, kam jsem se dostat měla. V tehdy začínajícím blogu na myketo.cz jsem si přesně 20. října 2018 poprvé v životě přečetla něco víc o ketodietě a hubnutí. Děsně mě to vcuclo, a proto jsem četla dál a dál. Přiznám se, že mi článek otevřel obzory a na ten popud jsem začala nad jídlem přemýšlet i z jiného úhlu pohledu, než jen kolik má kalorií a kolik z něj zase přiberu. Večer jsem ani nemohla usnout, jak se mi nabyté informace přelévaly v hlavě. V jakési euforii jsem spřádala plány a těšila se na další den. Dnes už dobře vím, čím to bylo. Začala jsem zase něčemu věřit. Hned ráno jsem se v práci s novinkou svěřila svým kolegyním a každou volnou chvíli jsem to do nich (šmírujíc na MyKETO stránkách) hustila. Účinkem se to neminulo. Na hubnutí a stabilizaci váhy jsme teď v kanceláři tři! 

 

Nežiju, abych jedla, ale jím, abych žila a užívám si to!

Abych to mé vyprávění už dál zbytečně neprodlužovala… S MyKETO už žiji téměř 4 měsíce. MyKETO mě naučilo přemýšlet nad tím, co a proč jím. Vůbec nikdy nehladovím, miluju MyKETO koktejly, pudinky, ale i bramboráčky. Dopřávám si spoustu zeleniny a dalších dobrot (ale poctivě si hlídám cukry) a s čistým svědomím říkám, že mi nikdy nebylo lépe. A abych nezapomněla… zhubla jsem už 16 kilo! A jedu dál.

Děkuji MyKETU za pomoc při nalezení mého nového JÁ. 

Podívejte se na výsledky Lenky ZDE